EliteMedical s.r.o.
Na Příkopě 859/22
110 00 Praha 1
Úzkostné poruchy zhoršují kvalitu života, narušují fungování v pracovní, rodinné i sociální oblasti. Od úzkosti je potřeba odlišit strach, který je také varovným signálem, jedná se ale o reakci na konkrétní ohrožení.
Příčiny vzniku úzkostných poruch jsou mnohočetné – roli hraje dědičnost, nerovnováha v nervových přenašečích, jako je například serotonin, noradrenalin, dopamin, kyselina gama-aminomáselná, podílí se i vlivy vnějšího prostředí (zátěžové životní situace).
Nejčastěji se úzkostné poruchy objevují mezi 25.- 40. rokem věku, ale mohou se objevit kdykoliv v průběhu života. U žen jsou úzkostné poruchy nejčastější duševní poruchou, u mužů 2. nejčastější duševní poruchou (po závislosti na návykových látkách).
Bývá přítomen pocit ohrožení, napětí, vyskytují se také tělesné potíže, jako např. sucho v ústech, pocení, bušení srdce, zvýšená tepová frekvence, potíže s dýcháním, dušnost, pocity na zvracení, průjem, mravenčení, neschopnost se uvolnit, objevují se nadměrné starosti, potíže se soustředěním, potíže se spánkem, negativní myšlenky.
Základem je zevrubný pohovor s lékařem, lékař odebere anamnestická data od pacienta, je nutné vyloučit tělesné onemocnění – praktický lékař provede tělesné vyšetření, natočí EKG, odebere krev, někdy se ještě doplňuje neurologické vyšetření, eventuálně CT vyšetření při podezření na organické postižení mozku.
Úzkostné poruchy léčí psychiatr či psychoterapeut. V léčbě se využívá psychoterapie, medikace, někdy kombinace obou metod.
Jak například funguje kognitivně-behaviorální psychoterapie? Nejprve se nemocnému vysvětluje, jak nemoc vzniká, jak se projevuje, jak se dá léčit, nacvičuje se klidové dýchání, svalová relaxace, probírají se spouštěče úzkosti, dochází k vystavování se (=expozici) obávaným situacím, abychom předešli vyhýbavému chování, pracuje se na kognitivní rekonstrukci automatických negativních myšlenek a terapie se zakončuje systematickou prací s problémy v životě.
V dalších odstavcích stručně probereme některé příklady úzkostných poruch.
Jedná se o obavu z veřejných prostranství (náměstí), přeplněných míst (obchodní centra), shluků lidí, z opuštění domova, z cestování dopravními prostředky, z uzavřených prostor apod. Úzkost je vyvolána přítomností obávaného podnětu, obavou, že se jedinec dostane do obávaného místa, obávané situace, úzkost je také způsobena vzdálením se z místa bezpečí. Vyskytuje se vyhýbavé chování, tzn. jedinec se vyhýbá pro něj nebezpečných míst, situací. Celoživotní prevalence agorafobie je 2,9 – 6,7%. Vyskytuje se častěji u žen než u mužů.
Jedná se o strach a vyhýbání se situacím, v nichž může být člověk pozorován a posuzován druhými lidmi. Může jít o strach z vystupování na veřejnosti, být zkoušen před třídou, z jedení před druhými, ze setkání s neznámými lidmi apod. Jedinec pociťuje úzkost již jen při pomyšlení, že bude takové situaci vystaven. Vyskytuje se vyhýbavé chování. V menší míře se podobné obavy vyskytují i u zdravých osob. Celoživotní prevalence sociální fobie je 3 – 16%. Vyskytuje se stejně často u mužů jako u žen.
Jedná se o strach z konkrétního objektu nebo situace. Jako například fobie z určitých zvířat, fobie z výšek, fobie ze tmy, fobie z ostrých předmětů. Tyto fobie začínají nejčastěji v dětství, méně často v dospělosti po traumatickém zážitku. Celoživotní prevalence specifické fobie je cca 11%. Je 2x častější u žen než u mužů.
Přítomny jsou opakované záchvaty masivní úzkosti, které nejsou omezeny na žádnou určitou situaci, nelze je dopředu předvídat. Při záchvatu dochází k rozvoji intenzivního strachu, že se něco hrozného přihodí. Ataka je spojena s řadou silných tělesných projevů (bušení srdce, obtížné dýchání, mravenčení, pocení, pocity na omdlení apod.). Jednotlivé ataky obvykle trvají několik minut, někdy i několik hodin. Na panickou ataku navazuje strach z dalšího záchvatu. Panické ataky se mohou objevovat i v noci, nebo jenom v noci. Celoživotní prevalence panické poruchy je 1,4–3,5 %. Je 2x častější u žen než u mužů.
Jedná se o volně plynoucí úzkost, která není omezena na určité situace nebo objekty. Projevuje se přílišnou ustaraností, neschopností se uvolnit. Objevuje se zvýšené svalové napětí, třes, závratě, nevolnost, bolest hlavy, bušení srdce, nadměrné pocení, potíže se spánkem apod. Celoživotní prevalence generalizované úzkostné poruchy je 3,7%. Je 2x častější u žen než u mužů.
Je přítomna kombinace příznaků úzkosti a deprese. Projevuje se například obtížemi se soustředěním, poruchou spánku, únavou, podrážděností, lítostivostí, pocity beznaděje. Celoživotní prevalence smíšené úzkostné a depresivní poruchy je 5 – 9%.
U této poruchy jsou přítomny nutkavé myšlenky (obsese), které se vtírají do pacientovy mysli a způsobují mu výraznou tíseň, kterou se snaží zmírnit různými způsoby nutkavého chování (kompulzemi či rituály). Kompulze jsou opakující se úkony, které slouží jako prevence před možnou katastrofou, přinášejí dočasnou úlevu. Patří sem například obava z nákazy, obava ze zavinění nějaké katastrofy, důraz na preciznost, symetrii, obavy také mohou mít agresivní obsah. Choroba je velmi obtížně léčitelná. Celoživotní prevalence obsedantně-kompulsivní poruchy je 2 – 3%. Je jen o něco málo častější u žen než u mužů
Rozvíjí se po výrazné stresující události, jako je například požár, autohavárie, povodně, přepadení. Jedinec může stresující situaci prožít na vlastní kůži, může být ale pouhým svědkem dané situace. Projevuje se opakovaným prožíváním traumatické události, poruchou spánku, živými sny, zvýšenou lekavostí, neschopností se soustředit, podrážděností, dochází k vyhýbání se rizikovým místům, situacím, k sociální izolaci apod. Celoživotní prevalence posttraumatické stresové poruchy je 1 – 9%. Je 2x častější u žen než u mužů.
Projevuje se opakovanými dlouhodobými stížnostmi pacienta na četné a proměnlivé tělesné příznaky. Tyto příznaky nemají prokazatelný organický podklad. Nejčastěji se objevují příznaky z oblasti zažívacího ústrojí, kardiovaskulárního systému, dýchacího aparátu, stížnosti na potíže s častým močením. Průběh bývá většinou chronický. Je častější u žen než u mužů.
Je přítomno zvýšené sebesledování, strach ze závažné nemoci. Objevuje se stejně často u žen i u mužů.
Projevuje se výraznou bolestí, kterou nelze vysvětlit tělesnou poruchou. Psychogenní bolest není ovlivnitelná změnou polohy, nereaguje na běžná analgetika. Muži jsou postiženi přibližně 2x častěji než ženy. Většinou začíná ve 4. či 5. dekádě, protože tolerance pro bolest s věkem klesá.
Bývá nazývána také jako chronický únavový syndrom. Je přítomna výrazná únava po minimální duševní nebo tělesné námaze. Také se objevuje porucha soustředění, nevýkonnost, bolesti hlavy, bolesti svalů, podrážděnost, porucha spánku. Prevalence je přibližně 2% v populaci.
Neváhejte a objednejte se na podpůrný pohovor, či jedno z psychiatrických vyšetřeních u nás na klinice. Jsme tu, abychom vám pomohli.
Zpět na přehled článkůSpolečnost je zapsána v Obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 274966.
© 2024 EliteMedical s.r.o.